Byly doby, kdy lidé věřili, že čarodějnice svým zlořečeným uměním ničí jejich majetek, vyvolávají bouře, krupobití a povodně. Přivádí na ně zhoubné nemoci, způsobují jim různé škody a nepří-jemnosti. Báli se jich a hledali prostředky, jak činnost čarodějnic zmírnit a omezit. Zlopověstnou nocí byla noc před svátkem sv. Filipa a Jakuba (z 30. dubna na 1. května).
V podvečer hospodář s hospodyní nanosili před stáje, chlévy a stavení drny. Podle lidové víry musely čarodějnice spočítat všechna stébla na drnech, a pak teprve mohly vstoupit a provádět ty jejich čáry.
Když bylo stavení takto zajištěno, sebrala mládež košťata, kde jaké našla, a šla na vyvýšené místo za ves pálit „čarodějnice“. Jasně planoucí košťata vyletující do výšky zaháněla čarodějnice, neměly rády ani hluk, práskání bičem, a tak odcházely někam, kde na ně nebudou tak připraveni. Jejich výlety končily svítáním, zakokrháním kohouta.
