Je to sedmdesát let. Byly mi čtyři roky, věk, kdy si toho člověk moc nezapamatuje do let příštích.
Otec pracoval jako okresní tajemník národních socialistů
v Jablonci. To jsem tehdy nevěděla, ale že si pro něho přišli dva pánové a kamsi ho odvedli, aby ho zavřeli, to už si pamatuji.
Až mnohem později jsem se dozvěděla, že to udělali soudruzi pro jeho dobro. Byl únor 1948.
Komunisté přebírali moc do svých rukou a prý měli obavy, aby otci vítězné davy nějak neublížily. Docela určitě vím, že tenkrát nebyl sám, v Jablonci pozavírali hodně lidí, na které se časem pozapomnělo.
P.S. Při nějakých oslavách Vítězného února vypůjčila jsem si
v okresní knihovně brožuru popisující tyto dny ve městě. Nevím, kdo byl autor, nevím jak se ten spisek jmenoval, jen si pamatuji, že tam bylo psáno, že je štěstí, že už nám žádní Pánkovci a Weinlandovci škodit nebudou. Kdyby snad nějaký soudruh tuto publikaci vlastnil, prosím, ráda ji odkoupím. Eva Pánková