V roce 1950 byly na konci lživého a politicky založeného procesu popraveny čtyři osoby – Milada Horáková, Záviš Kalandra, Oldřich Pecl a Jan Buchal. Dalších devět osob bylo odsouzeno k trestu těžkého žaláře na dlouhá léta nebo na doživotí. Před osmašedesáti lety přesně na den byli života zbaveni ti, kteří odmítnutím a vyjádřením nesouhlasu s vládou ztratili to nejcennější, nejprve svobodu a potom i život. Úctu těmto obětem také vyjádřili zástupci Libereckého kraje.
„Myslím, že dnešní připomenutí je o to smutnější a pro mě o to hořčejší, že prezident republiky a nevěřím tomu, že náhodou, vybral tento den pro jmenování nové vlády, která bude pravděpodobně opřena o hlasy komunistické strany v parlamentu. Je to od něj jasný vzkaz, těm, co si jej dovolili nepodporovat. Je to významný vzkaz, že si může dovolit cokoli a že si cokoli dovolí. Nám nezbývá nic jiného, než připomínat minulost. Vracet se k ní, právě kvůli všem statečným ženám a mužům, kteří se účastnili protikomunistického odboje, kvůli všem zavražděným, nespravedlivě vězněným, vyhnaným z domovů a těm, kteří byli trestáni za názory a přesvědčení,“ řekl hejtman Martin Půta u libereckého Památníku obětem komunismu.
Hejtman také přečetl dopis, který napsal generál Heliodor Píka, jenž byl už v roce 1949 odsouzen komunistickým režimem k trestu smrti. Jeho dopis je i přes časový odstup stále živý a více než aktuální.
Dopis generála Heliodora Píky na rozloučenou:
„Milovaní, nejdražší,
před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnaný, s čistým svědomím, že – přes mnohé chyby – jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji a co nejpoctivěji. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť vše je tak průhledné – že jde o politickou vraždu; přece však rád přinesu tuto násilnou oběť, bude-li sloužit k uklidnění v národě, k jeho sjednocení. Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti, snad toho chtějí moji protivníci využít k dosažení jednoty – studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu. Jak lehce se pravda překroutila v pravý opak a není dovoleno dáti jediného svědectví a důkazu k obhájení pravdy. Je mi líto, že strach ovládl většinu lidí a že se neodvažují říci pravdu, nebo aspoň neříci vyloženou lež buď z donucení, nebo z konjunkturalismu.
Kam že zmizela poctivost a odvaha? Kam zmizelo naše „credo“ – zděděné od mistra Jana Husa a T. G. Masaryka – které jsme tak hrdě sobě i světu připomínali? Pravda! Je to soumrak národního svědomí, nebo už temno svobody lidských práv? Ne, nemohu uvěřit, neboť génius národa je věčný, přetrvá bouři a nedá zahynouti!“
Zdroj: KÚLK (TZ Andrea Fulková)
